151 % ... tolik energie můžete věnovat svému podnikání,
když se zabýváte jen věcmi, na které jste odborník.

Nárok na odstupné při skončení pracovního poměru

Odstupné je částka, která je brána jako kompenzace od zaměstnavatele při zániku pracovního místa zaměstnanci. Odstupné se týká pouze výpovědí z hlavního pracovního poměru. Nemůže být vyplaceno z pracovních pozic, kde byla práce vykonávána na základě dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Aby vznikl nárok na odstupné, musí být splněny podmínky zákoníku práce:

  • Zaměstnavatel přestal existovat – firma ukončí svoji činnost nebo vstoupí do likvidace a je proveden výmaz z obchodní rejstříku.

  • Zaměstnavatel se přesunuje – pokud firma mění svoje sídlo do jiné obce či do jiného státu.

  • Zaměstnanec se stane nadbytečným – firmě klesnou tržby a nemůže si dovolit zaměstnat tolik zaměstnanců, automatizace výroby či změna zaměření činnosti.

  • Zaměstnanec není schopen vykonávat svoji práci z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání. 

Nastane-li některý z výše uvedených důvodu, je třeba určit výši odstupného. To, jak vysoké odstupné zaměstnanci náleží, stanovuje zákoník práce. Při výpočtu se vychází z průměrného výdělku zaměstnance:

  • Trval-li pracovní poměr méně než jeden rok, má zaměstnanec nárok na odstupné alespoň ve výší jednoho průměrného výdělku.

  • U pracovních poměrů trvajících alespoň jeden rok a méně než dva je minimální odstupné rovno dvojnásobku průměrného výdělku.

  • Trval-li pracovní poměr déle než 2 roky, obdrží zaměstnance minimálně odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. 

Zaměstnavatel může ale odstupné dle své vůle zvýšit. Pozor ale na odstupné při skončení pracovního poměru z důvodu, kdy zaměstnanec není schopen dále pracovat z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání. V této situace zákon stanovuje minimální odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Neplatí to, pokud zaměstnavatel prokáže, že zaměstnanec být opilý, zdrogovaný či porušil bezpečnostní předpisy. 

Odstupné je zaměstnanci vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout a odstupné vyplatit i dříve nebo naopak později. Dohoda musí mít vždy písemnou formu. 

Může nastat i situace, kdy se zaměstnanec do zaměstnání vrátí. Uveďme si příklad. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele 5 let a dostal výpověď z důvodu, že se zaměstnavatel přesunuje do jiného kraje a bylo mu vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Zaměstnanec ale o práci u daného zaměstnavatel tak stojí, že se po měsíci přestěhuje a nastoupí zpět. Musí tedy zaměstnavateli vrátit poměrnou část, tedy dvě třetiny, poskytnutého odstupného.