151 % ... tolik energie můžete věnovat svému podnikání,
když se zabýváte jen věcmi, na které jste odborník.

Úhrada testů na COVID-19 z pohledu daně z příjmů

Většina českých zaměstnavatelů v současné době pandemie nemoci COVID-19 nechává svoje zaměstnance testovat, aby se případně vyhnuli nucenému uzavření provozu z důvodu karantény zaměstnanců a tím pádem bylo jejich podnikání co možná nejméně negativně ovlivněno.  Často kladená otázka v této situaci pak je, jak je to vlastně s daňovou uznatelností nákladů na testy na přítomnost viru, který způsobuje tuto nemoc?

Finanční zpráva se k tomuto vyjádřila v jarních měsících jak v situaci zaměstnavatele, tak v situaci samotného podnikatele. Ovšem v případě zaměstnavatele je formulace pouze na situaci, kdy se uvažovalo o tom, že bude plošně dle premiéra Babiše zavedeno plošné povinné testování ve firmách.  

Náklady v případě povinného testování zaměstnanců jsou výdajem zaměstnavatele podle § 102 zákoníku práce. V návaznosti na tuto skutečnost finanční správa uvádí, že se tedy jedná o daňový výdaj podle zákona o daních z příjmů na straně zaměstnavatele. U zaměstnance se pak jedná o příjem ve formě povinného plnění od zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce. U zaměstnance se tedy jedná o příjem, jenž není předmětem daně z příjmů.

Pokud se na COVID-19 nechá otestovat podnikatel a souvisí-li jeho test s výkonem podnikatelské činnosti, pak se jedná o výdaj daňově účinný podle zákona o daních z příjmů.

Vraťme se nyní k situaci, kdy zaměstnavatel hradí testy svým zaměstnancům. Důkazní břemeno v případě kontroly, jestli byly naplněny podmínky § 102 zákoníku práce, ponese vždy sám zaměstnavatel. Tento paragraf zaměstnavateli ukládá povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostřední a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímání opatření k přecházení rizikům.  Zákon už ale nikde nespecifikuje, o jaká opatření se má jednat. S ohledem na současnou pandemickou situaci lze připustit, že opatření jako měření teploty při vstupu na pracoviště či „dobrovolné“ testování (nenařízené zvláštním předpisem), jsou výdaji daňově účinnými podle § 24 odst. 2 písmene j) bod 1 zákona o daních z příjmů. Ale opět připomínáme, že opodstatněnost výše zmíněných opatření je vždy na daňovém subjektu.

Ještě asi stojí za zmínku ona dobrovolnost, resp. povinnost testu. Za dobrovolný test se považuje ten, který není nařízen orgánem veřejného zdraví, tj. např. hygienickou stanicí. Pokud je test takto nařízen, jeho úhrada probíhá z veřejného zdravotního pojištění. Pokud je povinný ve smyslu § 102 zákoníku práce, tzn. nařízený zaměstnavatelem, jedná se o test dobrovolný, který si musí testovaný sám hradit.

Řada zaměstnavatelů také úhradu testu na COVID-19 zahrnulo mezi benefity, které poskytuje svým zaměstnancům. V této situaci se ale jedná o výdaj daňově neúčinný u zaměstnavatele a u zaměstnance se jedná o příjem osvobozený.

Máte zájem o podporu v oblasti zpracování mezd nebo daňového poradenství? Kontaktujte nás nebo vyplňte kalkulační formulář.

aktualizace 30.11.2020