přejít na obsah stránky | pravý sloupec | hlavní nabídka | vyhledávání | konec stránky

151 % ... tolik energie můžete věnovat svému podnikání,
když se zabýváte jen věcmi, na které jste odborník.

Vrácení odstupného – i toto se může stát

Existují případy, kdy si zaměstnanec nemůže ponechat odstupné, které mu zaměstnavatel vyplatil při skončení pracovního poměru, a musí jej vrátit zaměstnavateli.

Začne-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru vykonávat práci na základě pracovního poměru či dohody o pracovní činnosti u dosavadního zaměstnavatele (nikoliv na dohodu o provedení práce) a to před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla výše odstupného odvozena, je podle § 68 zákoníku práce povinný vrátit zaměstnavateli odstupné nebo jeho poměrnou část. Poměrná část se vypočítává podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí zmiňované doby.

Zaměstnanec je povinen ze zákona odstupné vrátit a zaměstnavatel tudíž má právo na jeho vrácení. Nicméně zákoník práce nic nenamítá proti tomu, když se zaměstnavatel rozhodne po zaměstnanci vrácení odstupného nepožadovat. Toto rozhodnutí totiž zákoník práce nezakazuje.

V praxi se často stává i to, že zaměstnanec sice do takového zaměstnání nastoupí a tím mu vznikne povinnost vrácení odstupného, ale v době, za kterou mu odstupné příslušní, pracovní poměr skončí. Personalistu pak napadne otázka, zdali má tato skutečnost dopad i do části odstupného, které má zaměstnanec vracet nebo se k takovému zaměstnání, jenž trvalo jen po určitou část daného období, nepřihlíží. Podíváme-li se na účel odstupného (jistá kompenzace zaměstnanci), text zákonného ustavení (vazba na konání práce u staronového zaměstnavatele) a korektnost dobrých mravů je zřejmé, že zaměstnanec vrací jen tu poměrnou část odstupného, která odpovídá době, ve které se nový pracovněprávní vztah kryl s dobou, za kterou bylo zaměstnanci vyplaceno odstupné.