151 % ... tolik energie můžete věnovat svému podnikání,
když se zabýváte jen věcmi, na které jste odborník.

Zadržování nesporné části nadměrného odpočtu DPH při daňové kontrole

Generální advokátka Soudního dvora Evropské unie prohlásila, že zadržování té části nadměrného odpočtu, která je nárokována oprávněně, tedy nesporné části, není slučitelné se zásadou neutrality. 

Ústavní soud v loňském roce řešil spor, kdy předmětem daňové kontroly byly jen některé obchody, které byly vykázány v daňovém přiznání k DPH, ale správce daně po dobu tohoto řízení zadržoval celou část nadměrného odpočtu a ne jen sporné části. 

Plátce DPH, který byl účastníkem soudního sporu, požadoval po správci daně, aby zúžil předmět kontroly pouze na sporná plnění a vrácení nesporné části nadměrného odpočtu. Případ se dostal nakonec k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodl, že nesporná část nadměrného odpočtu z výše popsaného sporu, „musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována“. 

Český daňový řád jednoznačně neumožňuje nakládat s nespornou částí odděleně od části sporné, rovněž ale v žádném ustanovení neumožňuje zadržovat nespornou část společně s částí spornou. Jestliže tedy Nejvyšší správní soud v rozsudku uvádí, že „nesporná část tohoto odpočtu musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována,“ neplyne tento závěr z daňového řádu o nic víc než možnost vrácení nesporné částky daňovému subjektu.

Zároveň ale Nejvyšší správní soud v jiném sporu položil předběžnou otázku, zda postup při ne/vyměření v souladu se Směrnicí EU. Podle stanoviska generální advokátky Soudního dvora Evropské unie Juliane Kokott není tento postup, jak už bylo výše řečeno, v souladu se zásadou neutrality. Na konečné rozhodnutí Soudního dvora EU si ale budeme ještě muset počkat. 

Zásada neutrality DPH podle ustálené judikatury vyžaduje, aby byl odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu přiznán, jestliže jsou splněny věcné hmotněprávní požadavky, i když osoby povinné k dani nevyhověly určitým formálním požadavkům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2016, Astone, C‑332/15, EU:C:2016:614, bod 45).